Vilém Kocych, RNDr. - malíř a sochař
*1930 Staré Město u FM – +2007 Staré Město u FM
Výstava na Karlově náměstí, květen - červen 1970
Úvodní text autora k výstavě:
Vyvstávají Znamení, přicházejí, přesahují se a zanikají, aby opět vyvstala. Znamení prostupují nitro člověka do kůže až hmatových tělísek, rozevírají tělo, napínají je a stigmatizují. A přicházejí neodbytná Znamení, která jsou mimo člověka, blížíce se mění s časem svou intenzitu a jejich proměnlivý tvar zasahuje svými částicemi do zahrnujícího prostoru. A znamení nedefinovatelného plasmatického vzevření s výčnělky, výrustky, lapači a zahlcovači vyvstávají se stále větší neústupností. Malířské plátno je plochou na niž se v korespondenci s představou udává geneze tvarů za součinnosti reakcí barevných tekutin a reálných předmětů až ke kulminujícímu stádiu zobrazení, ve kterém je obsažen
sled dějů a akcí předcházejících i následných.
in: Bohumír Mráz: Vilém Kocych, Galerie na Karlově náměstí, květen - červen 1970, Praha
Odborný text k výstavě od historika umění Dr. Bohumíra Mráze:
Kocychovu malířskou tvorbu lze zařadit k proudu naší imaginativní malby. Svou tvorbou se Kocych osvobozuje od naléhavých utkvělých představ a duševních stavů; malba je pro něho bytostnou potřebou duševní katarze, nezbytností jeho vnitřního života, jako je víra nebo láska. Neboť Kocych je především romantik. Jako každý rozený romantik tvoří
z osobních životních zážitků a pocitů, ze snů a halucinací, z předrážděných smyslů a nesplněné touhy. Životní krizi na počátku šedesátých let překonal útěkem do svého vnitřního světa, do kontemplativního života. Jako romantik cítí symbolicky. Jeho modrá - základní barva jeho obrazů - je nositelkou neodbytných znamení, jež vycházejí z nitra člověka nebo z prostoru kolem něho, a nabývají podoby napínaných kůží, terčů i amébovitě rozsochatých útvarů. Červená slouží jako dramatizující akcent. Jestliže umělec cítí, že svět je ovládán dvěma navzájem se potírajícími živly, jak je představuje oheň a voda, a jestliže za jediný stav duše při vší různosti současného světa považuje bolest, učinil z variací modré barvy významuplný symbol.
K modré barvě se váže i umělcův utkvělý zážitek světelného znamení - modrého semaforu na nádrží rodného města, jež v jeho představách nabylo významu osudového mementa. Kocych má za sebou desetiletou práci v niž sledoval své záměry bez ohledu na proměny současného uměleckého dění. Představuje se podivuhodně zralým malířským dílem, moderním jak svým osobitým obsahem, tak i zvláštním způsobem realizace kombinujícím olejomalbu s technikou lití a otiskováním reálných předmětů.
in: Bohumír Mráz: Vilém Kocych, Galerie na Karlově náměstí, květen - červen 1970, Praha
Novinový článek "Malíř znamení" od historičky umění Jany Hofmeisterové
V Galerii na Karlově náměstí se představuje Vilém Kocych, rodák ze Starého Města u Frýdku - Místku, který na sklonku letošního roku oslaví své čtyřicáté narozeniny. Je malířem romantického ladění. Studoval nezvykle dlouhý čas - a to nejen na školách uměleckého směru. Šest let přírodovědecké fakulty brněnské university, pak akademie výtvarných umění v Praze nakonec filosofická fakulta UK. Zájmy přírodovědecké i filosofie nitra, zvýšená citovost a básnívá snivost udávají atmosféru Kocychových obrazů. Modrá a červená jsou jeho základními barvami. Modrá a červená - rozehrány do spousty tónů - valérů. Modrá udávající základní atmosféru obrazům Znamení, těch jež vycházejí z nitra člověka, i těch,jež k zemi vysílá kosmický prostor. Červená je barvou dramatického akcentu. Červená je nositelkou napětí, modrá je barvou dálek, prostoru, naděje. Modrá a červená se vzájemně prostupují, pronikají. V. Kocych se řadí jasně k nefigurativní větvi v našem současném umění. Patří k její linii meditativní, filosofující. Je malířem bohatých citových hodnot. Je básníkem barev, především těch dvou základních, které jsou v jádře symbolem ohně a vody, dvou základních živlů, z nichž vzešel život. Zajímavá je i sama technika Kocychových obrazů, v nichž tradiční olejomalba je kombinována s dalšími novými technikami, které dnes plně oceňujeme jako nový estetický přínos.
in: Jana Hofmeisterová: Malíř znamení, Večerní Praha, 10.7 1970
Novinový článek "Malířova cesta z labyrintu"
Velká červená a modrá plátna, zaplňují příliš těsný prostor Galerie na Karlově náměstí, jsou dílem malíře Viléma Kocycha, malíře, jehož představovaný svět je modelován naléhavosti osobních zážitků, pocitem rozporuplnosti k sobě i v okolí. Malba je mu pak východiskem z životního labyrintu, místem, kde symbolika červené a modré barvy zaznamenává vnitřní konflikt jedince i vnější drama světa. Kocychova cesta k malbě nebyla přímočará. Nejprve vystudoval brněnskou přírodovědeckou fakultu, později absolvoval rok na Akademii v Praze a dva roky na zdejší filosofické fakultě. Zadíváme-li se na obrazy, vidíme, že toto zdánlivě nesourodé směřování dovedl Kocych výtvarně využít - objevují se zde ohlasy mikrobiologických struktur a plátna mají výrazně filosofický podtext, jak ostatně naznačují i jejich názvy - Znamení, Transcendence, Martyrium. Kocychova tvorba má za sebou už deset let trvání. Výstava na Karlově náměstí však zastihuje až poslední tři léta, dobu, ve které se toto dílo vyhranilo do svébytné podoby a zařadilo se do proudu naší současné imaginativní malby.
in: Lidová demokracie, 10. 7. 1970
aktualizace - 3.11.2012 - pk